Pohledem realistického idealisty - K otázce pojmu I.
věda filosofie dezinformace analýza objektivita
V následujícím textu se věnuji krátké (meta)analýze pojmu, které nesou politický náboj. Na těchto pojmech se totiž ukazuje a) nutnost kritické analýzy vědecké objektivity, b) kognitivní svár znemožňující dialog, c) skutečně staletý problém ne/vědění ve světle falsifikace jako zlomku, co je možné vědět.
Vědecká neutralita a problém epistemologické neurčitosti pojmu (dezinformace)
Koncept dezinformace je v současném akademickém, mediálním a politickém diskurzu používán s rostoucí frekvencí, přičemž jeho užití často postrádá jasnou epistemologickou strukturu. Vyskytují se vědecké práce (!), kde se opakovaně pojem dezinformace vyskytuje aniž by byl jakkoliv jazykově nebo (ještě lépe) teoreticky obhajován (!).
Ve své podstatě se u tohoto pojmu jedná o terminologickou konstrukci, která předpokládá existenci jednoznačně objektivního informačního pole, vůči němuž lze určitou výpověď označit jako „dezinformační“. Taková představa je však v rozporu s historickými znalostmi o vývoji vědění, s principy jazykového významu i se základními filozofickými požadavky na vědeckou neutralitu.
Dynamika poznání a nebezpečí dogmatizace
Již Thomas Kuhn (1962) ve své práci The Structure of Scientific Revolutions ukázal, že vědecké poznání není statické, nýbrž se vyvíjí v rámci paradigmatu, které se v určitých obdobích revolučně mění. To, co bylo v jednom období považováno za „nesprávné“, se může v budoucnu stát novým vědeckým standardem – což je doloženo příklady od heliocentrismu přes kvantovou mechaniku až po moderní neurovědy.
Pokud by koncept dezinformace existoval v 17. století, Giordano Bruno, Galileo Galilei či René Descartes by mohli být označeni za šiřitele „dezinformací“. Problém tedy nespočívá v samotné existenci nesprávných informací, nýbrž v možnosti ex ante určit, co je nesprávné – což je v dějinách vědy vždy dočasné a podmíněné kontextem doby.
Tento problém se stává ještě akutnějším v politicky citlivých otázkách, kde se „dezinformace“ často neoznačuje na základě její faktické nesprávnosti, nýbrž na základě jejího nesouladu s dominantním diskurzem. To znamená, že koncept dezinformace může být využit k legitimizaci určitého mocenského uspořádání epistemického prostoru, čímž se z něj stává nástroj potlačování alternativních perspektiv, nikoli vědeckého ověřování pravdy.
Kontextová povaha významu
Z pohledu jazykovědy je klíčové, že význam slov není pevně daný, ale vychází z užívání v konkrétním kontextu (Wittgensteinovy jazykové hry). Pojem „dezinformace“ je problematický právě proto, že nemá pevně definovaná sémantická kritéria, která by umožňovala objektivní klasifikaci určité výpovědi jako dezinformační.
Uvedu na následujících příkladech:
- pokud vědecký konsenzus (a byl-li?) tvrdí, že určitý fenomén má přírodní původ, ale o několik let později se objeví důkazy, že tomu tak nebylo, znamená to, že dřívější tvrzení bylo dezinformací?
- byla hypotéza laboratoře u cov-19 dezinformací v roce 2020, pokud ji dnes některé zpravodajské organizace připouštějí jako možnou variantu?
Ukazuje se tedy, že pojem dezinformace funguje nikoli jako neutrální deskriptivní termín, ale jako normativní a politický nástroj, jehož účelem je vymezovat hranice legitimního diskurzu.
Nutnost vědecké neutrality
Ve vědě je klíčová principiální ochota k falzifikaci hypotéz (Popperův kritický racionalismus, falsifikace). Pokud vědecká komunita začne vycházet z apriorního předpokladu, že určité názory jsou a priori mylné a nehodné diskuse, dochází k epistemickému uzavření, které připomíná dogmatické myšlení spíše než racionální argumentaci.
Vědecká neutralita neznamená, že všechny hypotézy jsou rovnocenné, ale že všechny hypotézy musí projít stejným kritickým zkoumáním. Pokud se některé názory diskvalifikují již na základě jejich označení za „dezinformaci“, pak se ruší základní vědecká metodologie a místo ní se zavádí autoritářská epistemologie, v níž je pravda určována vnějším autoritativním konsenzem, nikoli otevřenou debatou.
Nutnost revize konceptu dezinformace
Koncept dezinformace by měl být podroben hlubší teoretické analýze, která jasně definuje, zda jde o normativní nástroj regulace veřejného diskurzu, nebo objektivní epistemickou kategorii. Pokud se ukáže, že jde o normativní pojem s mocenskou funkcí, pak je nutné jeho využívání v akademickém prostředí přehodnotit, protože vede k politizaci vědeckého poznání a k umělému vymezování toho, co smí být zkoumáno a diskutováno.
Věda se může udržet jako skutečně racionální disciplína pouze tehdy, pokud bude otevřená všem hypotézám a kritická ke všem mocenským tlakům.
Jinak hrozí, že se z vědy – jako již mnohokrát (!) - stane nástroj legitimizace ideologií, nikoli hledání pravdy.