K otázce jedné neutrality

Studie (1958) od F.P.Lazarsfelda (1901-1976), předního sociologa, matematika... dodnes sociology uznáváného jako jednoho z nejlepších a nejvlivnějších stoupenců neopozitivismu... na konci 50. let provedl studii mezi akademiky. V době mccarthismu - čili době, skromně řečeno, podobné (nikoli identické!) té naší současné ... 

Myslím, že z výsledků není dnes neplatné nic. Kromě toho, že některé aspekty jsou dlouhodobě opomíjeny, protože se má za to, že důraz na ně kladený (jako např. dialog s mimo-akademickou sférou) povede k politizaci vědy. Nikoliv.

The Academic Mind" od Lazarsfelda a jeho kolegů (1958), mimochodem kniha velmi dobře čtivá i pro ne-sociology, obsahuje určitá doporučení a závěry, které měly poskytnout praktické poznatky pro řešení problémů, kterým akademická komunita čelila v době studené války. Tato doporučení se soustředila především na otázky akademické svobody, politického tlaku a postavení akademiků ve společnosti. Některá z hlavních doporučení zahrnovala:

1. Ochrana akademické svobody

Studie zdůrazňovala potřebu ochrany akademické svobody jako klíčového principu akademického života. Lazarsfeld a jeho tým doporučovali, aby akademické instituce a univerzity více prosazovaly politiku, která bude chránit profesory před vnějšími politickými zásahy a interními tlaky.

Zvláštní pozornost byla věnována tomu, aby akademici měli prostor pro otevřené vyjadřování svých názorů, a to bez strachu z represí či ztráty zaměstnání, zejména v kontextu tehdejších anti-komunistických kampaní a mccarthismu.

2. Podpora nezávislosti univerzit

Studie doporučovala, aby byly univerzity a akademické instituce co nejvíce nezávislé na politických a ekonomických vlivech. Lazarsfeld a jeho tým uznali, že akademické instituce se často dostávají do střetu mezi potřebou financování a udržováním nezávislosti, a zdůraznili potřebu systémových reforem k posílení jejich autonomie.

3. Rozvoj dialogu mezi akademiky a veřejností

Další z klíčových doporučení bylo posílení dialogu mezi akademickou obcí a veřejností. Autoři studie poukázali na to, že akademici mají důležité znalosti a vhled do složitých společenských a politických otázek, ale často se nacházejí v izolaci od širší společnosti.

Bylo doporučeno, aby akademici hráli aktivnější roli v společenském diskurzu a pomáhali veřejnosti lépe porozumět komplexním problémům, s nimiž se potýká svět, a zároveň aby univerzity byly transparentnější vůči veřejnosti.

4. Prevence politické konformity

Studie varovala před nebezpečím politické konformity a autocenzury, ke které docházelo v akademických institucích pod vlivem politického klimatu té doby. Lazarsfeld doporučoval, aby byly vytvořeny mechanismy na podporu plurality názorů a na ochranu akademiků před tlakem, aby se přizpůsobovali převládajícímu politickému či ideologickému diskurzu.

Byla zdůrazněna potřeba vytvářet prostředí, kde mohou akademici svobodně vyjadřovat různé politické a filozofické názory.

5. Větší podpora politického vzdělávání

Studie navrhovala, aby se univerzity více zaměřily na politické vzdělávání jak pro studenty, tak pro širší veřejnost. Akademici měli být vedeni k tomu, aby vychovávali nové generace studentů, kteří by byli informováni o politických procesech a chápali význam svobody projevu a tolerance různých názorů.

6. Zapojení akademiků do politického rozhodování

Zatímco studie uznala, že mnozí akademici se zdráhají aktivně se zapojovat do politiky, Lazarsfeld navrhoval, aby akademici hráli větší roli v politickém rozhodování. Bylo doporučeno, aby vlády a politické instituce více zapojovaly akademiky jako poradce v otázkách veřejné politiky, zejména pokud jde o složité vědecké a společenské otázky.

Co nám tedy dnes zbývá? Nebát se, svobodně myslet a diskutovat. Jde o proces.